Březen 2015

Na prvního máje před aprílem

31. března 2015 v 19:50 Bez logiky věci
Neříkej hop... ale my už jsme si asi udělali meziskok nebo takovej miniskůček. Nicotný krůček po lidstvo a velký skok pro mě a Luka. Skok do jiných krajů a končin. Do končin 1. máje, kde je před domem potůček, za domem lesíček a v domě klid, mír a místo pro deset takovejch jako my.
Stalo se to nenadále a nečekaně.
Ještě včera jsme litovali propásnuté chajdy za Brnem, kde to mělo potenciál a ještě dneska v zoufalém rozklikávání beznadějných realitek zazářil domek, umístěn na web v 11 dopoledne s možností prohlídky teď nebo nikdy, protože ještě před námi už tam obhlížela jiná osoba s hotovostí v ruce a velkým zájmem. Na štěstí pro nás musela ještě rozhodnutí konzultovat a my jsme přes nemalé cestovní obtíže, přes náhlé výkyvy počasí, zoufalství a hledání autobusu doputovali k domku, kde nás to prostě naprosto sebralo. Po cestě autem zpět jsme měli jedinou příležitost - říct jo a nebo čekat až přijde zpět paní s hotovostí. A my teda řekli jo a na stole v pokoji leží rezervace... uff... věci se dějou... a má to svoje důvody a cestičky. Nedělám si iluze ničeho, jen snad se těším aspoň na to co bude brzo. Domeček, klid, slípky, vyděšenej kocour zmatkující na zahrádce a prostě změna. Krok k vytouženým hodnotám.
Makléřka se celou dobu hrozně divila, že jsme dva měšťáci, dva obyčejní zpovykaní brňáci, že prý vypadáme na domek, na venkov, že víme co a jak. No. Těžko říct, spíš jsme vypadali jako obyčejně, jako dva vlasatí vagabundi, ale pravdou je, že představy máme jasný a trochu přece jen víme a známe.

S dalšíma věcma v životě se to jeví jako slušnej základ pro totální změny. Ale všechno se uvidí. Necháme to běžet dál a já nebudu nic malovat ani předvídat. Uvidíme.

P.S. Volejte sláva a tři dny se radujte!

O jako Ovaria

16. března 2015 v 17:33 Životní smetiště
Návštěvy doktorů bych ideálně naprosto vyřadila ze svýho života. Po roce, kdy mě chytaly všelijaký záseky s kvasinkama a tak dále jsem se vydala na prevenci za gynekoložkou. Hned v čekárně mi naznačila, že jsem blbá, že cca.5 dní před menstruací se ani nemám pokoušet otravovat s vyšetřením a v zápětí mě rovnou šoupla na stěry. Na koze s roztaženýma nohama většinou koukám na strop a přemýšlím, kolik neholených slečen může v dnešní době taková doktorka (zaměřená primárně na dorost) asi tak spatřit. I kdyby žádnou, tak já jí to vynahradím aspoň za dvě. Dneska jsem přemýšlela nad svým klínem hlavně proto, že během stěrů jela bez přestání velmi přímočará agitka za očkování kvůli HPV. Wie auch immer. Na moje poznámky a dotazy nebyl čas, protože za chvíli mi mezi nohama pro změnu rejdila tou děsivou lubrikovanou tyčí (vnitřní ultrazvuk) a k nutnosti cervarixu přidala dražší vakcínu, která brání taky bradavicím... na to jsem neměla co říct, zvlášť poté co v běhu řeči sama podotkla, že je samozřejmé, že klidně v sobě ten virus můžu jako každá jiná sexuálně aktivní žena mít. Achjo.
Mezitím mě děsilo něco jinýho. Na monitoru se ukazovaly malinké cysty na obou stranách.
"Polycystická ovaria... no jo, vypadá to jako minule, ale s tím vy nic stejně dělat nemůžete, to je dané geneticky. Jenom kdyby náhodou nepřišla menstruace, tak přijďte, mohla by to být větší cysta."
Aha.
Polycystický ovaria jsou v pohodě, nemůžu s tím nic dělat prej. Prý, že prostě budu mít vždycky kníra, menstruaci nic moc a s ovulací to bude na štíru a taky když naroste nějaká z těch cyst víc, tak se to prostě vyřízne všechno, že jo.

Nemohla jsem se ubránit kamennýmu výrazu místo zdvořilého děkuji, ano, děkuji, nashledanou. Protože mi zcela vážně povídala, jak bych se měla očkovat, protože bych mohla být ve třiceti neplodná a velice nerada by mi sekala vaječníky. Na druhou stranu ji prakticky nezajímá, že mám polycystický vaječníky a že jsem třeba tak trochu neplodná už teď.
A vůbec... na cysty je nejlepší hormonální antikoncepce, že jo, takže jakýpak děti.

Moje ženskost se zase o kousek smrštila a tak apeluju na všechny moje alternativní čtenářky, aby mi řekly co dělat a nebo alespoň k jaké normální gynekoložce, která nevyhrožuje HPV virem mám už sakra jít...

Doktorům zdar. Cystám pěkný pozdravení.

Z Pálavy

9. března 2015 v 9:20 Ušima a Očima
Někde venku na Pálavě jsem si uvědomila, že přichází jaro a že já pořád stagnuju v ponuré (ne)zimě, že venku zpívaj dost nadšeně ptáci, sluníčko už je skoro na denním pořádku a svět se nejeví vůbec špatně.
Včera proběhla po dlouhé době taky hospodká bohoslužba a samozřejmě se to dotýkalo dobrých témat, ředitel místní Diakonie a velice energická kapela. (No, co si budem povídat, zase tam byla sexy pohyblivá zpevačka a já si teď můžu jen masírovat bolavej krček, zpěv nula nula nic.)
Ujíždím na novým albu Radůzy a začínám si opravdu myslet, že nemá cenu NIC řešit. Opravdu jet hlavně tak, aby člověku bylo příjemně, snesitelně, normálně dobře a aby nepáchal zbytečný násilí na sobě a na dalších. Nebo mi ještě v tom všem něco podstatnýho uniká.

Na Pálavě bylo krásně a já pořád pociťuju neskonalý štestí z toho, že mám vedle sebe dobrý lidi. A tím víc si vážím toho, že v mým životě je aktuálně Luk, že svoje životy sdílíme a že je takovej jakej je.
A tak vám házím jen nějakej ten záblesk z milýho výletu a zase někdy na počtenou...

Pardon tu otočenost fotky...prostě blog.cz...




A pro pobavení jeden gesicht s větrem ve vlasech...