Někde venku na Pálavě jsem si uvědomila, že přichází jaro a že já pořád stagnuju v ponuré (ne)zimě, že venku zpívaj dost nadšeně ptáci, sluníčko už je skoro na denním pořádku a svět se nejeví vůbec špatně.
Včera proběhla po dlouhé době taky hospodká bohoslužba a samozřejmě se to dotýkalo dobrých témat, ředitel místní Diakonie a velice energická kapela. (No, co si budem povídat, zase tam byla sexy pohyblivá zpevačka a já si teď můžu jen masírovat bolavej krček, zpěv nula nula nic.)
Ujíždím na novým albu Radůzy a začínám si opravdu myslet, že nemá cenu NIC řešit. Opravdu jet hlavně tak, aby člověku bylo příjemně, snesitelně, normálně dobře a aby nepáchal zbytečný násilí na sobě a na dalších. Nebo mi ještě v tom všem něco podstatnýho uniká.
Na Pálavě bylo krásně a já pořád pociťuju neskonalý štestí z toho, že mám vedle sebe dobrý lidi. A tím víc si vážím toho, že v mým životě je aktuálně Luk, že svoje životy sdílíme a že je takovej jakej je.
A tak vám házím jen nějakej ten záblesk z milýho výletu a zase někdy na počtenou...
Pardon tu otočenost fotky...prostě blog.cz...


A pro pobavení jeden gesicht s větrem ve vlasech...
