close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smutnej zelenej

3. dubna 2015 v 10:35 |  Bez logiky věci
Po Kolenatým článku jsem se dneska nezmohla na nic víc, než posmutnělý...jo...je to přesně tak.

Dnešní den byl zajímavej asi po všech stránkách. Poznala jsem nový lidi, přitom kolem sebe měla i známý jistý obličeje včetně Luka a natáčeli jsme. Během toho se na mě dost lidí nezávisle usmálo.
Po nějakým víceméně dokončeným tvoření se lidi rozptýlili z velké části po svých a moje asociální část se zklidnila, že už nebude potřeba přijímat cizí úsměvy a vůbec tak nějak přijímat cokoliv. Ale jo Zuz, neraduj se předčasně, protože v nestřeženým okamžiku Tě silně obejme prakticky cizí člověk, se kterým sis stihla jen podat ruku a do ucha Ti povídá, jak to bylo vyčerpávající natáčení. Dost na to, že v mezičase jsem rozdýchávala Ev, kterak po celonočním tahu ve velkém veselí objímala kdekoho a ve většině případů taky mě. Ev aspoň trochu znám a je to žena.
Kapcita přetažená a venku se lidi jako každej zelenej čtvrtek seskupovali k zelenýmu starobrnu nebo prostě někam společně prožít chvilkový vysvitnutí sluníčka. Chtěla jsem už taky někam zmizet. Jenže Luk nechtěl. Odešla jsem teda sama a s nepřítomným výrazem jsem se šourala ulicema domů, v kapse se na mě šklebily dvě stravenky, že jako když jdu, tak mám aspoň koupit špenát.
Venku zněla hudba od pipovaru, lidi se veselili a mně se vybavovalo někdy před lety nalezený místo na hradě, odkud jsme s Ypsilonem poslouchali v dálce hrající Čechomory. Bylo jaro a měli jsme zmrzlý ruce. A pak loni, jak jsme v čerstvé jarní zamilovanosti se Štěpánem poslouchali Listolety na Šelepce a já si ještě taky dost pamatuju, že měl na sobě kostkovanou košili a tak pěkně voněl. Tak včera jsem nechala muže s naivní nadějí, že přijde brzo v hospodě. Celou cestu se mi chtělo plakat, že jsem taková zasekaná jednotka, že ani nedokážu říct chlapovi, že chci aby se dneska neopíjel a šel se mnou kamkoliv, protože mi je smutno. Vlastně to bylo dost podobný jako na Silvestra.
Asi taky zastávku od domu jsem se rozhodla, že s ním prostě teď budu mluvit a řeknu mu, jak se cítím a už to samotný bude úspěch. V realitě jsem se zvládla jen optat, jestli tam bude dlouho, že bych si s ním chtěla užít první a poslední sluníčko celýho dne a pak jsem se mu s velkouo dávkou studu omluvila, že mu vzlykám do telefonu. Toliko projevení osobních pocitů cílevědomé, sebevědomé, silné a neohrožené ženy... chvíli potom mě na ulici zastavila čistá, hezky oblečená paní s rudou rtěnkou, jestli jako nemám pro ni nějaký drobáky na jídlo. Sáhla mi na rameno a v tu chvíli jsem z kapsy vyrvala jednu zmačkanou stravenku, vrazila jí to do ruky a odešla jsem tak rychle, že jsem div neběžela. Pak jsem se rozplakala, za druhou stravenku jsem koupila ten pitomej špenát a šoupla ho do mrazáku, protože mi bylo úplně jasný, že dneska se špenátu ani Luka už nedočkám.

Musím se nad sebou asi zamyslet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.