close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Olizuju si zbytky medu kolem pusy

17. listopadu 2015 v 11:26 |  Životní smetiště
Něco tady jde solidně do kytek... ještě nevím, co přesně...neumím to ještě zkonkretizovat, ale všeobecná atmosféra je v čoudu.
Možná moc spolíhám na to, že se máme prostě rádi a že to bylo kouzelný, takže to kouzelný bude napořád.
Nevím co s tím, protože to očividně pociťuju jenom já. Zatím to totiž ještě nebublá tak moc, že by si všiml i Luk.

Už asi potřetí se mi zdálo o M., zrovna o M., na kterýho jsem nepomyslela ani nepamatuju. Ale asi to má nějaký význam s troškou metafory či metonymie. Dneska sen o tom, že dítě není Lukovo, ale Michalovo a táta mi za to nadává. Probudila jsem se se skoro vykroucenou hlavou. Jakože cože? Achjo. I když asi pořád zábavnější sny než o porodu.

Jde to do kytek. A jestli se tady něco nezmění (jestli já něco neudělám v sobě) tak jsem velice blízko tomu, aby mi to tady v tom zapadákově začalo lézt pěkně na nervy. Protože to tady prostě není hezký a milý a pohodlný. Je to prostě díra, kde je hodně co předělávat, ale než se tak stane, než tu bude pocit domova, musím několik měsíců čekat a bůhví jak to taky potom půjde rychle či pomalu. A to mně vzhledem k odtrženosti od všechn známých, milých a jistých lidí v Brně opravdu nedělá dobře. Jsem tady prostě sama a čekám. A jak už jsem kolikrát zmínila - čekání sama se sebou mně nedělá už vůbec dobře. V létě po nastěhování to bylo dobrý, i když to tady byl mnohem větší punk. Jenže jsme každej den mohli něco dělat, něco vybalovat, uklízet, demolovat a tak dále. Něco se dělo. Teď je zima a bude se dít houby. Taky proto, že Luk je odrovnanej fyzicky a já těhotná.
Když k tomu přičtu, že ve škole si připadám zase jako největší debil, protože tam je jen velice málo bytostí, které by se mnou ztratily slovo a nemyslely si o mě něco nepříjemnýho, zůstává prostě jedině citová výplň od Luka, kterej takovou nálož nemůže dlouhodobě zvládat. Jsme tam kde jsme byli.
Včera totální míjení jazyků našich kmenů - on tohle, já ono, dohromady protivnost - završená mou snahou v noci usnout vedle Luka, kterej zarytě koukal do té proklaté počítačové hry a nevypadalo to, že by měl chuť se v blízké době přitulit a klidně spát jako tomu bývalo doposud.
Místo toho spí teď.
A neřekne mi, že ho štvu.

Takže je něco prohnilého v království Dánském a já se nemůžu ubránit pocitu, že nejlepší část dálších měsíců bude až budu o svátcích sedět v mámině hnízdě a jíst cukroví jako vždycky, pouštět si Stinga jako vždycky a sledovat Pelíšky jako vždycky v pohodlí starýho domova, zatímco Luk bude v práci. Nadějný vyhlídky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.