close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Okno

28. srpna 2016 v 17:05 |  O mužské části světa
Je to všechno strašně zajímavý.... jak se věci mění. Přečetla jsem si teď ze zajímavosti pár věcí, co jsem psala tak před rokem a půl. A musím se smát když si uvědomím jeden opileckej polibek od vlasatýho šermíře z Krčmy, jeho zaujetí mou osobu a svoje výčitky kvůli Lukovi. A že tenhle člověk má teď ženu a miminko skoro stejně jako já.
Nebo třeba fakt, že jsem se loni touhle dobou bála co bude, plodila jsem pravděpodobně Matouše a chystala se na cestu do Německa s divadlem a myslela na to, jaký bude potkat se s T.
Obecně mi T. pořád nějak leží v hlavě. Co si budem povídat, měla jsem ráda naše povídání (nebo spíš to jeho a moje naslouchání) a líbila se mi tehdy představa nějakýho milostnýho vzplanutí...jak by to pak vypadalo...jak by mohl takovej vztah vypadat, jak by vypadal můj a jeho život.
Tahle představa mě baví pořád, protože by ten můj život byl pravděpodobně o tisíc procent jinde, úplnej abstrakt. A nevidím to ani jako Lepší ani Horší život. Prostě by to bylo jiný.
Za celou tu dobu od chvil, kdy se na mě T. potutelně usmíval se nedokážu přimět k pravidelné komunikaci. V určité chvíli vždycky přestanu psát, omluvím se, že mám teď jiný potřeby a pak píšu až za dlouhý měsíce. T. pak pokaždý napíše, že na mě často vpzomíná, že jsem ho značně ovlivnila a já pořád nechápu, co přesně ho mohlo tak strašně ovlivnit, protože jsme spolu sami nebyli skoro nikdy a nic zásadního jsem mu předat ani nemohla. Takže to budou pravděpodobně jen takový milý pindy a nemyslí to úplně opravdově. Čertví.
Ještě o něco víc myslím na to, že vlastně nevím, jak on to se mnou myslel. Na začátku se jevilo, že má o mě zájem čistě erasmácky flirtovací, aby byla nějaká sranda. Poté to vypadalo na hlubší zájem a skoro až zamilovanost. Jenže potom to tak vypadalo i s dalšíma spoludivadelnicema, na který T. koukal a KLÍČ k tomu všemu, kde mi na tohle T. pravděpodobně odpověděl si nepamatuju!! (Achjo...fakt... asi proto, abych měla o čem "zásadním" přemýšlet v hromadách volnýho času)
Nejsem cvok. Ale stalo se tohle...

Na velké rozlučkové párty koncem června minulého roku jsem už toho měla pokrk, toho jak se na mě kouká a toho jak se zároveň baví se všema okolo a se mnou ne a že mi k tomu nic kloudnýho neřekne. Sraly mě ty jeho úsměvy a ještě víc mě sralo, že tam vzal německýho kamaráda, kterýmu mě představil a dal mi úkol, ať se ho tam trochu ujmu. Jakoby mu nějak patřila moje vůle s někým se bavit. On se mezitím bavil s mou divadelní kamarádkou. Byla jsem nasraná z jeho drzosti. Takže jsem se s jeho kamarádem zhulila ve výklenku knihovny filosofické fakulty a pak jsem ho tam zanechala a šla se bavit s ostatníma divadelníkama. Tančili jsme na písně, bavili se o našem nepovedeným špílu a kamarád slovák nalíval tatranský čaj, což pro mě byla smrt. Vypila jsem tři velký panáky (krom vína a piva) a byla už dost mimo. Byla jsem tak mimo, že jsem se musela odebrat na záchod a chrstnout na sebe vodu, abych se trochu vystřízlivěla. A ve chvíli kdy jsem v mimo stavu vylezla ze záchodků, mihl se kolem T., kterej byl do té doby kdovíkde. Hodila jsem na něj opile nepříjemnej pohled a on se mnou chtěl mluvit. Seděli jsme pak na schodech a ptal se mě, co se mnou je. Obratem jsem se ho zeptala proč se na mě pořád tak usmívá, když má zájem o mou spolužačku, že už mě to neba.
CHVÍLE X
T. mi dost intenzivně začala vysvětlovat a povídat něco o tom všem. Jenže já byla mimo a snažila se nezvracet. Kývala jsem asi jakože slyším a chápu, ale nepamatuju si z toho zhola NIC. Hrozně by mě zajímalo, co mi tam tehdy povídal. Od té doby se ke mně choval stále mile a hezky a stále se usmíval na mě a neusmíval se na spolužačku. Byli jsme normální kamarádi, co si rádi povídají.

Přemáhám chuť se ho na to prostě zeptat. Protože to možná nebylo nic tak zásadního a ani si to nepamatuje. Neob to něco zásadního bylo a mě by se jen dotklo, že jsem to tehdy nevnímala. Nevím k čemu přesně by mi to vědění vlastně bylo.



Dělám z toho děsnou vědu, že jo. Ale občas mi to jen tak hraje v hlavě. V realitě mám mnohem důležitějších věcí na přemýšlení a hlavně konání.
Asi se na to T. nikdy ptát nebudu. Asi na sebe za chvilku zapomenem úplně.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.