Je to všechno strašně zajímavý.... jak se věci mění. Přečetla jsem si teď ze zajímavosti pár věcí, co jsem psala tak před rokem a půl. A musím se smát když si uvědomím jeden opileckej polibek od vlasatýho šermíře z Krčmy, jeho zaujetí mou osobu a svoje výčitky kvůli Lukovi. A že tenhle člověk má teď ženu a miminko skoro stejně jako já.
Nebo třeba fakt, že jsem se loni touhle dobou bála co bude, plodila jsem pravděpodobně Matouše a chystala se na cestu do Německa s divadlem a myslela na to, jaký bude potkat se s T.
Obecně mi T. pořád nějak leží v hlavě. Co si budem povídat, měla jsem ráda naše povídání (nebo spíš to jeho a moje naslouchání) a líbila se mi tehdy představa nějakýho milostnýho vzplanutí...jak by to pak vypadalo...jak by mohl takovej vztah vypadat, jak by vypadal můj a jeho život.
Tahle představa mě baví pořád, protože by ten můj život byl pravděpodobně o tisíc procent jinde, úplnej abstrakt. A nevidím to ani jako Lepší ani Horší život. Prostě by to bylo jiný.
Za celou tu dobu od chvil, kdy se na mě T. potutelně usmíval se nedokážu přimět k pravidelné komunikaci. V určité chvíli vždycky přestanu psát, omluvím se, že mám teď jiný potřeby a pak píšu až za dlouhý měsíce. T. pak pokaždý napíše, že na mě často vpzomíná, že jsem ho značně ovlivnila a já pořád nechápu, co přesně ho mohlo tak strašně ovlivnit, protože jsme spolu sami nebyli skoro nikdy a nic zásadního jsem mu předat ani nemohla. Takže to budou pravděpodobně jen takový milý pindy a nemyslí to úplně opravdově. Čertví.
Ještě o něco víc myslím na to, že vlastně nevím, jak on to se mnou myslel. Na začátku se jevilo, že má o mě zájem čistě erasmácky flirtovací, aby byla nějaká sranda. Poté to vypadalo na hlubší zájem a skoro až zamilovanost. Jenže potom to tak vypadalo i s dalšíma spoludivadelnicema, na který T. koukal a KLÍČ k tomu všemu, kde mi na tohle T. pravděpodobně odpověděl si nepamatuju!! (Achjo...fakt... asi proto, abych měla o čem "zásadním" přemýšlet v hromadách volnýho času)
Nejsem cvok. Ale stalo se tohle...
Na velké rozlučkové párty koncem června minulého roku jsem už toho měla pokrk, toho jak se na mě kouká a toho jak se zároveň baví se všema okolo a se mnou ne a že mi k tomu nic kloudnýho neřekne. Sraly mě ty jeho úsměvy a ještě víc mě sralo, že tam vzal německýho kamaráda, kterýmu mě představil a dal mi úkol, ať se ho tam trochu ujmu. Jakoby mu nějak patřila moje vůle s někým se bavit. On se mezitím bavil s mou divadelní kamarádkou. Byla jsem nasraná z jeho drzosti. Takže jsem se s jeho kamarádem zhulila ve výklenku knihovny filosofické fakulty a pak jsem ho tam zanechala a šla se bavit s ostatníma divadelníkama. Tančili jsme na písně, bavili se o našem nepovedeným špílu a kamarád slovák nalíval tatranský čaj, což pro mě byla smrt. Vypila jsem tři velký panáky (krom vína a piva) a byla už dost mimo. Byla jsem tak mimo, že jsem se musela odebrat na záchod a chrstnout na sebe vodu, abych se trochu vystřízlivěla. A ve chvíli kdy jsem v mimo stavu vylezla ze záchodků, mihl se kolem T., kterej byl do té doby kdovíkde. Hodila jsem na něj opile nepříjemnej pohled a on se mnou chtěl mluvit. Seděli jsme pak na schodech a ptal se mě, co se mnou je. Obratem jsem se ho zeptala proč se na mě pořád tak usmívá, když má zájem o mou spolužačku, že už mě to neba.
CHVÍLE X
T. mi dost intenzivně začala vysvětlovat a povídat něco o tom všem. Jenže já byla mimo a snažila se nezvracet. Kývala jsem asi jakože slyším a chápu, ale nepamatuju si z toho zhola NIC. Hrozně by mě zajímalo, co mi tam tehdy povídal. Od té doby se ke mně choval stále mile a hezky a stále se usmíval na mě a neusmíval se na spolužačku. Byli jsme normální kamarádi, co si rádi povídají.
Přemáhám chuť se ho na to prostě zeptat. Protože to možná nebylo nic tak zásadního a ani si to nepamatuje. Neob to něco zásadního bylo a mě by se jen dotklo, že jsem to tehdy nevnímala. Nevím k čemu přesně by mi to vědění vlastně bylo.
Dělám z toho děsnou vědu, že jo. Ale občas mi to jen tak hraje v hlavě. V realitě mám mnohem důležitějších věcí na přemýšlení a hlavně konání.
Asi se na to T. nikdy ptát nebudu. Asi na sebe za chvilku zapomenem úplně.