Už xkrát jsem si tady rozepsala něco, k čemu jsem se vrátila dost pozdě na to, aby se mi blog automaticky neodhlásil. Už mě to ani neštve. Asi to psaní nestálo za nic.
Mám potřebu něco napsat. Ale nevím, co přesně. Snažím se učit pedagogiku na klsaifikační zkoušku pozítří. Protože na poslední potřebnou známku jsem neměla po porodu nějak energii a myšlenky. Nicméně je to učení dost těžký, neleze to do hlavy. Nemám v hlavě místo, protože jsem zaplácaná věcna, který bych chtěla a pořád si to všechno promýšlím. Jsem asi totiž zase ve fázi, kdy mám chuť něco dělat nebo se nějak vyvíjet nebo prostě...žít?!
Před chvílí vedle mě jela reklama na bepanthen pro malý miminkovský zadky. Ten vesmírnej miminkovskej zadek spí vedle v pokoji a mohl všechny ty děti z reklam strčit do kapsy. Jako většina matek jsem samozřejmě přesvědčená o dokonalosti toho svýho mumina. Nemůžu si pomoct. On prostě dokonalej JE a já s tím nic nemůžu dělat, žejo.
Říkáme Matoušovi Vesmírnej zadku, protože má jedny nádherný svrchní gaťky na látkový plíny s potiskem galaxie.
Vztah s vesmírným zadkem je moje největší životní jistota, protože v téhle oblasti se naprosto nebojím řídit intuicí. Dělám jak nejlíp umím. Obavy jsou spíš ohledně budoucna. Ale v přítomnu jsme v pěkným souladu.
Jsem nabuzená něco udělat se svým životem dál. Udělal jsem si na hlavě konečně po těch letech snění dready a mám hipsterský brejle... jakoby zevnějšek něco znamenal... Ale jo, co jsem porodila, zase vyhrnuju tričko před každým zrcadlem, abych zhodnotila stav pupku, strií a tak. Není to hrůza, ale je to zase jeden z bodů mýho zájmu. Naštěstí kojení funguje, takže žeru jak prásátko pepa a váha víceméně stagnuje. Je to zas hezký, že tělo nemělo důvod dělat nějaký extrémní počiny v těhotenství i potom. Takže co jsem nabrala, nechala jsem v porodnici a břicho už není taková žvejka, aniž bych nějak cvičila. Hodně nosím v šátku a asi to přirozeně pomáhá. Ale vypadám jinak. Celkově. Špagetka nás s Matoušem vyfotila a já se skoro ani nepoznala. Jiná Zuz a přitom dost stejná.
Ani nevím, jaký to je s Lukem. Asi dobrý. Nemám v sobě prostor na nějaký úvahy, jak se mám nebo nemám. Všechno to docela funguje, takže se mám asi dobře. Kdoví.


hele trochu závist, jak tě vidim;) dredy a bryle sluši! a do třetice, ta mateřská intuice, to se krásně čte. užívej!