Deprese a co má bejt...
16. září 2016 v 10:46Komentáře
[1]: S tím souhlasím. A ty dready byly prostě moje touha udělat změnu, ale asi to tak nemělo být, nebyla dobrá doba a situace. A i když se mi líbily, nesžila jsem se s nima.
ledviny...vztahy... jakože jo... lysinek jsem si všimla ve dnech absolutního splínu, ve dnech kdy jsem přemýšlela nad vztahem s Lukem, kdy jsme oba bilancovali co bude dál. Krize. A vlasy mizely a mizely.
Luk když ty lysiny viděl, omlouval se mi, že mě asi moc trápí...
Hmmm, primely jste me premyslet nad pricinou mych plesatych koutu. Kdyz nam to nevyjde, tak holt zalozime novy projekt: Skinheads!!
nutíte mě holky přemýšlet, pro mi nikdy nic nepadalo.
Fakt nad tím dumám...
Tak ony ty drahy vedou ruzne. Cili podobny problem se muze vykrpit na ruznych mistech.
Starsi sestre taky nepadaj vlasy a me s mladsi jo. Pritom ty scenare v nas sou si velmi podobny (bodejt by ne, kdyz sme ze stejnych rodicu). A dalsi vec jsou scenare, co si muzeme nest z minulych zivotu (i kdyz na to Kristy nehrajes, tak co my vime..).
Ono to asi funguje různě...
Mně nikdy dodnes vlasy nepadaly. A myslím si, že (kromě hormonálních změn) je to kvůli nějaké míře sebezapření, která došla svýho maxima až teď. Kdy ten život neplyne otevřeně jak bych chtěla, že se hraje na něco kvůli někomu a něčemu a je pak nutný si věci přiznávat a říkat nahlas.
Moje kouty mi to připomínají v zrcadle každej den. Plešatec zdraví!
Ještě si taky vzpomínám...
Mucha je krásnej psychosomatickej příklad - když jí bylo fakt na nic, měla na hlavě plešky, který se jí spravily až injekcema. O ekzémech při stresu ani nemluvě. Mám to všechno jako ona.
[6]: Máš recht, to mi připadne docela legrační...ty minulé životy. Obzvláště snaha, vyvíjená lidma okolo, na "pochopení a zlepšení toho, co si tahaj z minula".
To pak už fakt nezbývá moc sil a přirozené kapacity mozku i těla na skutečné prožívání přítomnosti.
Ale pravděpodobně to nějak patří k lidem, neumět se spokojit s tím, co je, takže není moc o čem spekulovat,
prostě lidi..:-)
(Jsem ráda že se to nestalo mě).
zuzi myslim že vlasy nas nějak vymezujou a myslim že to tolik nesouvisi s touhou byt krasna nebo vyjimečná nebo se splnovanim norem obecně. i když ne že by tyhlety aspekty nebyly taky přítomný. viš jak indiálni. maj dlouhý vlasy. různý kultury maj s vlasama spojeno fura tradic, ritualu, vlasy se stříhaj na znamení pokory, přijetí nějakýho způsobu života, jako rituál přechodu do další životní fáze...
čili co tím chci říct. myslim, že když nemáme vlasy, je to významný z hlubších rovin duše, než jen bez vlasů sem hnusná.
asi si pamatuješ, že sem svý vlasy řešila. několik let nakrátko bylo vpodstatě peklo. krátkovlasá z nutnosti. už to dorůsá. už to mám jako mikádo pod uši. a je mi o tolik líp...
vlasy mi padaly jako šílený. a změnilo se to. a dělá mi to tolik dobře!
ne nadarmo se v psychosomatickejch knihách člověk dočte, že vlasy jsou síla, moc a svoboda.
a vlasy jsou na energetické dráze ledvin. ledviny nám zrcadlí naše vztahy. nechala sem si vytestovat, že mý nevlasy byly můj vztah s Liborem. nebo spíš můj vztah k Liborovi. no a možná náš rozchod byl jen výslednicí změny mýho postoje. protože vlasy začly být lepší rok před rozchodem...
vivat vlasy. milujme je a buďme silné...