close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

...zase jen tak něco

9. listopadu 2016 v 18:30 |  Bez logiky věci
Věci se mění.
Možná, že to všechno dělám a měním špatně. Ale už nemůžu jinak. Nemůžu se pořád ohlížet na všechny okolo, zvlášť když se už dlouho snažím dělat něco se sebou, změnit svoje vědomí a náhled na věci, abych byla v souladu s okolím. A nic.
Takže to je pro mě konečná.
Pak mi píše T., jak studuje, jak hraj ena klavír a jak dělá všechno, co jsem ještě nedávno dělala já a nevím, jestli jsem raděj neměla sedět na zadku, nevázat k sobě žádný lásky, žádný nevinný stvoření a vlastně nikoho. jestli by pro svět nebylo lepší, kdybych byla tichá spisovatelka se sociální fobií, co nikdy nevychází z bytu a sem tam vydá nikým nepochopenou básnickou sbírku.
Ale ne...
Čím víc jsem závislá existečně na jiných lidech a kompromisech, tím víc se cítím prázdná a tím víc mám touhu se sbalit (samozřejmě s Matoušem) odletět na Island, kde bych jen seděla na mrazivým útesu s mimenm na zádech, skládala písničky a představovala si jak u předraženýho piva potkám Sigur ros a oni ty moje písničky obdivně zařadí do svého repertoáru...
A jak už to tak bývá, sedím stále na pomezí útěku a provizorního sestávání v dosavadním životě. Jsem z toho mrzutá.

Ale abychom nefňukali. Jsou v životě i věci, co mě dokážou potěšit, pobavit nebo prostě povznést.

Například když jdu s dítětem v šátku po ulici a starší paní se na mě usmívají. A když nad tím přemýšlím víc mě baví, když se na mě mračí, že jako mučím vlastní dítě.

Baví mě jíst sýry a pít víno, i když ho nemůžu mnoho.

Pobavili mě náhodní divnolidi lákající na měření tuku v těle, kteří se ptali jestli jím zdravě, jeslti chchi hubnout a kolik, jestli jsem spokojená se svým tělem... a já odpověděla, že nejím zdravě, nechci hubnout a jsem spokojená, protože jsem o tři kila lehčí než před těhotenstvím a žeru jak prase s velkou radostí.

Pobavil mě taky Ypsilon, kterej na zprávu o narození Matouše napsal "hmm"

Ještě víc mě bavilo kafe s M., kde se názorně ukázalo, kde mohl být můj život s ním a kde je teď a přes všechny útrapy jsem ráda, že můžu u kafe mluvit o mateřství a pedagogice a slaměných domech a ne tom jak mi (zase) nefunguje kapela a jak (ještě pořád) dělám sto věcí, ale kde nic tu nic.

V Onadnes je rozhovor s nějakou ženou, co má kudrnatý a úplně šedivý vlasy (je jí 36) a vůbec je nechce barvit a mně se to sakra líbí a tím pádem mi přestává vadit, že moje tragicky vypadávající vlasy rostou od kořínku sněhově bílé.

A taky že ve škole jsem pořád stejnej asociál jako celý dřívější školní roky.

Taky jsem potkala nečekaně Basáka a vypadá to, že mě neproklíná, ale je ochoten se mnou aspoň mluvit.


Takhle to je. Snad bude ještě víc hezkýho na světě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.