close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Takové lotosové nic

30. ledna 2017 v 23:30 |  Bez logiky věci
Táta si kdysi představoval, že budu rockerka ve stylu zpěvačky Evanescence a k tomu budu dělat žurnalistiku. Zpívání je teď určený převážně muminovi, fejetony o pohřbech už taky nepíšu. Místo toho venkovská teta na písmáku skvěle vypisuje pocity ohledně mrtvýho dědečka a je to tak literárně na výši a přesný, že mi to konečně vykřesalo aspoň náznak slzy. Díky za to.

Koukám na hodiny a nedokážu se jít uložit vedle zatím spícího muminka, přestože vím, že se asi každou chvíli probudí a do půl 7 ráno se mi bude co chvíli plazit po prsou. Mucha ráno odejde do práce a Luk je pryč, takže budu muset opravdu vstát a nikdo mě nezachrání. Přesto všechno si nedokážu odpustit ty nicnedělací chvilky, kdy v televizi dávají všelijaký četníky, detektivky, ordinace a projíždím si všechno, co si přes den vzpomenu, že se na to někdy mrknu na netu až bude chvíle. Moc to nevnímám, myslím si v duchu svoje všechnomožný a třídím, čím se zabývat a čím raděj moc ne.

Myslím na to, že mi T. posledně napsal o svým skvělým životě a že je vlastně v háji, protože nemá nic, čím by se mohl tak nějak srdcově zabývat. Já to mám. Můžu se zabývat muminem a jeho vlivem na moje labilní já nebo se jen můžu zcela bezelstně rochnit v záchvatech smíchu mumina, když na něj udělám prakticky jakýkoliv obličej nebo zvuk. Přesto taky pořád fňukám kvůli životnímu směru. Fňukání je někdy fajn.

Svědí mě záda. Svědí mě odlupující se stroupky černých linek tetování, který jsem si minulou středu nechala udělat u dreadatýho kluka, co ho baví šamanismus a co mi dost otevřeně povídal o svým vztahu a různý věci. Bylo to překvapivě milý, protože já jsem mu taky povídala dost otevřeně a chvíli jsem taky nemluvila vůbec.
Trvalo to tři hodiny a z toho určitě hodinu jsem přečkávala bolest mrčením melodií. Jen na některých místech. Když se ovšem jelo po páteři byla jsem v naprostém tranzu s husí kůži, která mi přejížděla různě po těle. Meditační pasáže. Užívala jsem si i tu jemnost tatérových rukou, kterak přejížděly po čerstých ranách a stíraly barvu.
Trochu mě zklamalo, že jsem nevydržela až do samého konce a poslední barevnou část jsme odložili na příště. Ale pro blaho všech to bude lepší. Těším se, že si zbytek užiju narozdíl od posledních čar, které jsem si protrpěla.
Prozatím aspoň náznakové špatně otočené foto...





Už se mi to krátí, takže se půjdu přivinout k miminku.

Kéž mi můj Lotos dá všechnu svou symbolickou sílu.

Máme rok ohnivýho kohouta, máme můj rok.
 


Komentáře

1 Fall Fall | 4. února 2017 v 23:12 | Reagovat

Hej, kdo te tetoval?;)

2 Spatnej Spatnej | 5. února 2017 v 9:55 | Reagovat

[1]: Deny z brněnskýho Different ink (k nalezení na fb)
Těším se na dokončení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.