Motýlení

21. března 2017 v 15:07 |  Životní smetiště
Bolí mě život v současným stavu.
Některý věci vzít zpět nejdou a člověk by ani nechtěl, protože nebýt těch věcí, nebyl by tam, kde zrovna stojí.
A některý věci se s poznáním přehodnocují a člověku se chce běžet daleko předaleko, aby ho nic netížilo.
Pracovat s tím, co jsme si "navařili" se přece dá vždycky svobodně! Záleží jak se sami necháme semlít tím, co by se mělo a co se očekává.
(Zní to jakože bych nejraději hodila mumina k adopci, ale toho se to absolutně netýká.)

.
.
.

Je hodně náročný číst si řádky od T., kterej se má vlastně pořád dobře, ale vevnitř je rozervanej, ačkoliv nemá zjevný důvod. Právě pro jeho skrytý důvody mu tak moc rozumím a chci mu zkusit dát prostor pro sdílení. Něco jako povídání s holkama z projektu. Protože vidím hlouběji než běžný okolí...protože to sama mám prožitý... vidím to skoro hned.
Bolí mě to za něj, bolí mě to, že se jeho neštěstí týká z části mě. Bolí nás to společně a můžeme o tom zkoušet psát.
Je ale těžší než jsem si myslela, psát o takhle niterných krizích v němčině. Jde to těžko, ale zkouším to, protože vím, že to T. nemá s kým jiným takhle rozhrábnout.
T. je pro mě velký téma, protože se ho dotýkají všechny mý představy o dalších verzích mýho života - kdybych si nevybrala, že budu venkovská holka s Lukem a muminem, možná bych si mohla vybrat být super studentka/cestovatelka/pracantka v zahraničí a určitě bych jela za T. strávit s ním nějakej delší čas. Byla by to jedna z možností. Ale byla bych asi úplně jinej člověk než jsem teď. To je to kouzlo butterfly efektu...

.
.
.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.