V jednoduchosti se dá dobře žít

9. června 2017 v 12:38 |  Bez logiky věci
Minimalismus je poslední dobou hrozně cool. Existují knihy a blogy na téma úklidu šatníku, šuplíku, e-mailu, života... vše v duchu minimalismu.
A moje nesystematická a chaoticá duše minimalismus vlastně miluje a hlavně potřebuje.

Nesnáším komplikovaný věci obecně. Většinu věcí chci dělat co nejjednodušeji nebo vůbec. Když už jsou věci, který prostě komplikovaný jsou - nutně si je musím rozložit na co nejmenší a nejvíc easy dílečky a neřešit celek. Možná to je obecně nějaký systém, jak se nezbláznit z těžkých úkolů.
Celkově rozmanitost mi dělá zásadní problémy v hlavě. Opravdu obdivuju lidi, kteří dokážou dělat x věcí, zájmů, prací, aktivit a všemu věnovat pozornost a nezešílet nebo u toho zásadně neosírat něco důležitýho jako třeba hygienu nebo jídlo.
Mě víc věcí naráz děsí.
Mám ráda, když mám na důležitý věci vyhraněný prostor a čas a nemusím souběžně dělat něco stejně důležitýho.
Taky proto jsem raděj studium němčiny prvně přerušila, abych se připravovala na psychologii. Kdybych se měla učit na zkoušky a ještě na přijímačky, už jen z toho stresu neudělám ani jedno dobře. Ostatně na psychologii mě stejně nevzali, protože jsem jaksi zapomněla, že nejdůležitější prací tou dobou bylo léčení se z největších sraček PPP a vznikl projekt.

Ale i tyhle hranice se posouvají, že jo.
Už když jsem dva dny před termínem porodu "běhala" po lese kvůli povinnýmu orientačnímu běhu v tělocviku, abych měla splněno než porodím, bylo mi jasný, že začíná můj životní boj. S příchodem mumina už jsem měla dva velký úkoly současně a nepřetržitě - starat se o dítě a dodělat školu.
Nikdy bych si nepomyslela, že se budu schopna učit na maturitu po dvou hodinách denně, když dítě spí. (Luk si ale vzal dovolenou, abych měla 4 dny i více hodin na učení. Uf.) Nikdy bych si nepomyslela, že se z toho nezcvoknu a že se nezačnu poškozovat.
Mimochodem jsem se dostala na sociální pedagogiu, podívala jsem se detailně na předměty a okruhy státnic a... fuuuu... musím zase jít po jednoduchých kouscích nebo to vzdám hned na začátku.


Ale zpět k tomu minimalismu. Mám prostě ráda pořádek a jednoduchost. Ale když před sebou vidím velký hromady chaotickýho bordelu, taky s ním nejsem schopna nic dělat. Neumím taky ani udržovat v pořádku roky zaběhnutej chaos jako tady doma.
Záviděla jsem třeba systém u führerky, kde jsem uklízela (už uklizenej byt). Malej byt, dva lidi a psi, dokonale systematicky vymyšlenej prostor, každá věc měla svoje místo a nic nebylo navíc, i když se tam vyskytovaly i nějaký lapače prachu. Krása.
Oblastí, kde bych to chtěla mít krásně jednoduchý je vícero.
Takže jsem se rozhodla, že zkusím každý měsíc zařídit podle své představy jednoduchosti aspoň jednu věc.

Oblasti jsou takové:

Oblečení - s tím je to klasika, podařilo se mi vytřídit hromadu oblečení a teď už jen se ho nějak efektivně zbavit. Jsou to i úplně nový věci třeba. Kupovat nový oblečení raděj ještě moc nebudu, protože tělo od porodu pořád nějak skáče.

Kosmetika - další typická věc, buď nepoužívám skoro žádnou a nebo mám záchvaty zkoušení různých výrobků. Nicméně už se mi něco osvědčilo chtěla bych se obejít pouze s bezobalovýma věcma - tuhý šampón, mýdlo na obličej, olej na tělo i obličej. Zkusila jsem z legrace i tu yoni větev na zuby a musím říct, že je to fakt dobrý, nutí mě to zuby čistit mohem častěji a důkladněji. Takže to budu udržovat.

Drogerie - to je tady komplikovaný boj. Prosadila jsem si eko bezalergenový věci na praní pro mumina, ale mucha pere všechno ostatní v běžných chemických prostředcích. Aviváž si většinou dělám sama, ale ty lahve od pracích gelů... chci to ale vyřešit. Včetně všech možných čisticích prostředků, kterých tu máme mraky nepoužívaných a nebezpečných pro dítě.

Hadérky a úklidový věci - to je možná prkotina, ale tak moc mě rozčiluje chaos v hadrách. Navíc jsou věčně nevypraný a smrdí. Nesnáším mopy, protože nic neumyjou a když si vzpomenu na čistý hadříky nachystaný pro mě při každým úklidu u fůhrerky...jééé... to byla krása.

Odpad - se netřídí, nebo málo, blbě, vynuceně. Chtěli jsme to tady s Lukem zavést, ale nejsou na to koše ani vhodný místa a Mucha protestuje, když jsou tu tašky s různýma bordelama. Máme společnou zahrádku za barákem, kde se hojně pěstuje, ale kompost nikde... Takže chci nějakej zřídit.

Hračky - jsou všude, je jich moc, mumin si s nima nehraje a do hračkových krabic volně přiřazuje všechno, co někde uloví...

Jídlo - v jednom ty moje anorektický začátky byly "dobrý" (fuj, to není vhodný slovo, ale jak to jinak říct), měla jsem pravidelný jídlo, systém v potravinách, který potřebuju mít ve spížce a ledničce. To mi chybí. Jídelní chaos je nejen tělesně nevyhovující, ale taky ekonomicky na prd.

Fuuu, o různých bordýlcích na stole nebo třeba o bordelu v počítači bych mohla ještě vyprávět.

Takže to zkusím postupně ujasňovat, třídit a tříbit.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. června 2017 v 16:38 | Reagovat

Prožíváte s Lukem orgie lásky?

2 Spatnej Spatnej | 18. června 2017 v 18:01 | Reagovat

Samozrejme, kazdej den skoro tri roky. Nevim ale jak to s tim souvisi.

3 stuprum stuprum | Web | 18. června 2017 v 23:59 | Reagovat

[2]: Má to vliv na mimčo. Jestli uvidí spokojenost ploditelů, zatetelí se blahem!

4 Spatnej Spatnej | 19. června 2017 v 21:19 | Reagovat

[3]: Stále nevím, jak to souvisí s článkem. Ale dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.