Krachy, strachy a tak

26. září 2017 v 11:41 |  Životní smetiště
Zase mi ty cizí životy připadají strašně zajímavý, krásný a naplněný. A ten můj? Spí můj život?
Nebo je můj život už mrtvej? A navždycky budu jen kus slizu, co se převaluje po náhodných událostech. Když se pak náhodou k někomu přilepí, zanechá po sobě jen lepivej povlak.

Začal podzim. Kaštanů už jsou všude mraky a já je můžu ukazovat muminovi, kterej je buď jí a nebo zahazuje.
Začala jsem chodit do školy.
Nejvíc sluníčkářskej obor plnej lidí, co chtejí zachránit svět. Sociální pedagogika forever. První obor, kterej vychází z mý životní náplně. Volnočasovej sociální sluníčkář Zuz. Už při první přednášce jsem zatlačovala slzy dojetí z toho, jak si připadám na správným místě. Už jsem něco takovýho dlouho nezažila.
Jsem kráva, když se dojímám nad školou? Nad tím, jak můžete mluvit o respektu, hodnotách a přijetí na akademické půdě a nikdo se vám nesměje?
Táta mi jen opakuje, že nic nevydělám a ať nejsem praštěná ekobioslunce kráva.
Mucha se zajímala pouze o to, jestli má moje syrská spolužačka na hlavě šátek... má... všechno asi špatně.


Do toho se ve mně stále mísí pocity zoufalství a lásky. Mám opravdu dost hlubokýho citu vůči Lukovi. A možná i právě proto jsem schopná se s ním rozejít. Protože dokud nebude aktivně řešit svoje niterní záseky, nemůžu s někým takovým setrvávat.
Zní to jako bych byla dokonale vyrovnaná bytost a druhý soudím. Ale přes všechny vlastní sračky cítím velkou zodpovědnost za svůj duševní stav a vím, že jsem se dokázala léčit především sama. Že jsem vyřešila věci, kteří jiní lidi ani řešit nechtějí. Nejsem na konci cesty, ale nehodlám se dívat na to, jak někdo ignoruje sám sebe a nežije. To mi prostě k setrvání ve vztahu nestačí.
Dlouho jsem si myslela, že jsem hlavně citovej člověk, že láska hory přenáší a že když je někdo můj milej, tak to mi stačí navždy. A hle! Ono hovno...

Přes tyhle nepříjemnosti a velkou samotu, ve které se brzo začnu utápět, začal podzim, cpu si kaštany do kapes, když je mumin nechce a cítím vděk za všechno, co se mi děje.




 


Komentáře

1 Ven Ven | 26. září 2017 v 23:37 | Reagovat

Zuzinečko skvělá! Socped, silnej obor. Moc. Na vlastni kuzi. Ve ctvrtek dopo s tebou muzu snidat v Brne. Chces?

2 Spatnej Spatnej | 27. září 2017 v 8:42 | Reagovat

[1]: joo, rada, v kolik kde?

3 Ven Ven | 27. září 2017 v 19:49 | Reagovat

Hura:) napisu na fb😘

4 Fall Fall | Web | 29. září 2017 v 9:26 | Reagovat

Drzim palce at budes delat cokoli. Hlavne BUĎ !:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.