Říjen 2017

Elastický srdce

Pátek v 11:52 Životní smetiště
Mohlo by se zdát, že jsem málo bojovala a bojuju.
Taky jsem třeba hloupá a nerozumná, nezodpovědná a bůhvíco.
Ale neumím prostě v životě dělat věci, když přitom nejsem v souladu se sebou. Na to už jsem se asi moc dlouho léčila a došlo v seberozvoji moc daleko.


V posledních dvou týdnech jsem svoje rozhodnutí přehodnocovala co hodinu.
Rozchod. Nerozchod. Pauza. Rozchod. Čas na rozmyšlenou. Rodina. Nerodina. Volnej vztah. Luk. Matouš. Tonda. Všichni. Každej sám.
Hlavu i srdce jsem z toho měla znatelně rozesraný.
Při prvním Lukově odjezdu jsem plakala do polštáře.
Při druhým odjezdu jsem zůstala smířená a vyklidněná.
A je to asi správně. Chvíli jsme s Lukem hráli na to, že to spolu zvládneme dál a bude to dobrý. Ale když jsme spolu nervózně mlčeli u svíček a kytky k "nedožitýmu výročí", bylo nám asi oběma jasný, že dál to s náma půjde leda do háje.
Že prostě existují rozchody a pauzy, který mají velkej význam. A kupodivu mi tenhle konkrétnní rozchod, přestože už je ve hře dítě, mí spříznění hodnotí spíš pozitivně. Asi jsem působila hodně vydeptaně delší dobu.


Takže tady jsem. S Matoušem, relativně klidná a oproštěná od toho, že někomu působím bolest nebo jiný stavy.
Píšu si s Antonínem a nemám z toho už žádný špatný pocity. Žiju a to je dobrý.


Nejvíc vypovídající je tenhle text i klip! Pro mě i Luka.


It's okay not to be okay

11. října 2017 v 14:16 Bez logiky věci
Mihotala jsem se asi týden bez většího záměru.
Nebo možná... uvolnit se a vědět... co dělat správně a co nedělat vůbec.
Bolí to.
Venku je dost teplo a hezky, dává mi zabrat ten kýčovitej milovanej podzim.
Bolí to.
A zase si brečím do dlaně
jak je to možný
že to člověku vždycky dojde až v samým nevratným konci.
Mít sex a milovat se - v tom je dost významů
Chtěla bych všechny ty významný stopy vydrhnout z kůže rejžákem
Protože to bolí.


Všechno mi dává zajímavý facky.
Opravdu jsem si myslela, že láska může všechno?
Fakt jsem si myslela, že jak jednou najdu břeh a zakotvím, budu zachráněná?
Fakt se může stát, že někdy ve svým životě budu natolik vyčerpaná, že hladovka bude mít za následek hubnutí a představa hlubšího vztahu s chlapem mě bude strašit?

Všechno se děje asi jak má.

A bolí mě to
A děsí mě to
A nemůžu to už měnit

(A Ed Sheeran mi byl vždycky proti srsti...)