Elastický srdce

20. října 2017 v 11:52 |  Životní smetiště
Mohlo by se zdát, že jsem málo bojovala a bojuju.
Taky jsem třeba hloupá a nerozumná, nezodpovědná a bůhvíco.
Ale neumím prostě v životě dělat věci, když přitom nejsem v souladu se sebou. Na to už jsem se asi moc dlouho léčila a došlo v seberozvoji moc daleko.


V posledních dvou týdnech jsem svoje rozhodnutí přehodnocovala co hodinu.
Rozchod. Nerozchod. Pauza. Rozchod. Čas na rozmyšlenou. Rodina. Nerodina. Volnej vztah. Luk. Matouš. Tonda. Všichni. Každej sám.
Hlavu i srdce jsem z toho měla znatelně rozesraný.
Při prvním Lukově odjezdu jsem plakala do polštáře.
Při druhým odjezdu jsem zůstala smířená a vyklidněná.
A je to asi správně. Chvíli jsme s Lukem hráli na to, že to spolu zvládneme dál a bude to dobrý. Ale když jsme spolu nervózně mlčeli u svíček a kytky k "nedožitýmu výročí", bylo nám asi oběma jasný, že dál to s náma půjde leda do háje.
Že prostě existují rozchody a pauzy, který mají velkej význam. A kupodivu mi tenhle konkrétnní rozchod, přestože už je ve hře dítě, mí spříznění hodnotí spíš pozitivně. Asi jsem působila hodně vydeptaně delší dobu.


Takže tady jsem. S Matoušem, relativně klidná a oproštěná od toho, že někomu působím bolest nebo jiný stavy.
Píšu si s Antonínem a nemám z toho už žádný špatný pocity. Žiju a to je dobrý.


Nejvíc vypovídající je tenhle text i klip! Pro mě i Luka.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.