Prvního listopadu...

2. listopadu 2017 v 12:31 |  Bez logiky věci
Dělám, jak to aktuálně cítím.
Možná je to dobře a možná špatně. Lidi okolo mě na to mají jasně daný názory a ví to líp než já. Takže asi tak.
Luk dostal velkej životní kopanec a navštěvuje terapetua. Přemýšlí, hodnotí, sebereflektuje... dělá všechno to, co jsem chtěla poslední dva roky. Ale je to dobře a jsem za něj ráda.
Já dostala kopanec do svých životních ideálů. Nebo ne? Nechtěla jsem náhodou být studující matkou samoživitelkou bydlící u mámy? Ne? Ne...

A mám takový tušení, že krom psychiky, která je na tom teď trochu líp, budu muset dostat kopanec ještě formou nějaké fyzické nemoci. Protože to co se mi děje s tělem není dobrý, moje životospráva je opravdu hodně tragická a přesto nedělám nic proto, aby se stav lepšil.
Čekám, kdy mi někde najdou nádor nebo tak.
A najdou ho pozdě, protože nechodím k doktorům ani na prevence.
Píšu to z legrace, ale ty nějaký problémy v těle jsou a projevou se dost na to, abych se nad sebou zamyslela a vybrala si taky někdy z možností "pohodlí" a "úcta k tělu" tu druhou. I když "pohodlí" je taky velice nepřesný výraz. Není nic pohodlnýho na tom škrábat se všude do úmoru, z vlasů si tahat mokvavý strupy a nepociťovat hlad, žízeň a únavu, přestože by to tělo mělo naznačovat.

S Lukem se snažíme komunikovat. Ale má to takovej cyklickej průběh. Chvíli se bavíme/píšeme si konstruktivně a je to dobrý. Potom Luk upadne zase do větší depky a komunikace bolí. Následně dojde ke smíru, ale vidím se s Tondou a Luk raděj zmlkne a nejlépe uteče.
Pak zase nanovo.
Viděla jsem film Sing street, kterej mě přes svou komediálnost totálně rozsekal poselstvím na konci. Nejde to ani přenést, ale tlouklo to hodně do bodu "ničím svou vlastní rodinu a Matouš to všechno ponese v sobě". Au. Au. Auauau...

Všichni se mě pořád ptají, proč to dělám a co mám v plánu... a já neumím skoro nic odpovědět.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.