Rolling over

13. listopadu 2017 v 23:43 |  Životní smetiště
Jak opustit člověka, kterýho milujete? Nevím. Jde to špatně.

A tomuhle člověku je věnovanej tenhle zápisek ze školního sešitu...

"Snažím se přesvědčit samu sebe, že jsme jen dva lidi, co se rozešli a je to hotový. Že jsi otec mýho syna, že jsi člověk, se kterým jsem byla plynulý kus života, že jsi prostě jen Luk.
Když se podívám do skříně, mám chuť vyházet všechny tvoje věci z okna nebo je jakkoliv odstranit... hlavně, ať už tu nejsou...
Místo toho si je vezmu mezi prsty a vidím všechny ty chvíle, který jsou chycený ve vláknech.
A vidím zcela jasně, že jestli je na světě důležitej člověk, jsi to ty.
Možná se tomu nedá věřit.
Přesto vidím, že jsi člověk, se kterým jsem si hodiny povídala po večerech u ranních káv. S tebou jsem se držela za ruku a vařila snídaně. Tobě jsem brečela na rameni a nechal jsi mě mluvit, i když jsi moc nechápal, o čem je řeč. Tebe jsem nechala dotýkat se mě úplně jinak než lidi předtím. Smáli jsme se a plakali svorně a taky každej zvlášť a bylo to v pořádku. U tebe jsem cítila bezpečí, pochopení a bezpodmínečné přijetí. Společně jsme se snažili plnit naivní sny a představy. Spolu jsme se učili.
Držel jsi mě za ruku při každé smuténce, při ranních nevolnostech i porodních bolestech. Drželi jsme v klíně společně toho malinkýho tvora, kterýho jsme přivedli z čisté lásky a to není vůbec samozřejmost. Prožil jsi moje nálady, strachy, osobní zkraty. Viděl jsi moje oteklý oči, nemytý vlasy i střie na břiše. A nikdy jsi mě neodmítal.
Tohle všechno vím a cítím a nemůžu ti už říkat, že tě miluju, i když je to celýmu vesmíru jasný.
Tak mě, prosím, nech jít... nech mě vyhodit tvoje oblečení z mé skříně, nech mě se nedotýkat, nech mě se nadechnout okouzlení někým jiným, nech mě postarat se o sebe aspoň trochu."


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.