Kroky

8. ledna 2018 v 13:03 |  Bez logiky věci
Minulý rok byl hrozně naplněný. Tím pozitivním, negativním i neutrálním.
Když si uvědomím, kolik se toho stalo, ani se mi nechce věřit, že to byl jen jeden rok.

Odstavila jsem mumina od prsu. Proběhlo to ze dne na den bez pláče s jedním tvrdým prsem. Smutek jsme si vynahrazovali (a doteď vynahrazujeme) společným spánkem v jedné posteli, namačkaní v objetí a Matouš místo prsu mačká mou ruku. Ačkoliv jsem to neplánovala tak brzo, bylo to pro mě úlevné, protože mumin začal spát celou noc a já přestala být neurotická z nevyspání.

Mumin začal chodit. Prvně nesměle a brzy tak směle, že veškeré moje chvíle odložení někam do sedátka zmizely a já začala být opět neurotická z nedostatku volnýho času bez hlídání bytu před demolicí běhajícím muminem.

Zdárně jsem udělala svou druhou maturitu - tentokrát v pedagogickým zaměření a dostala se na vysokou školu.

Zvládla jsem s muminem několik výjezdů přes noc někam mimo, čehož jsem se od začátku jeho pohyblivosti hrozně bála.
Začalo to letním táborem, kde mumin spal sám ve vzdálené chatce za burácející bouřky, zatímco já popíjela rum ku příležitosti svých narozenin, s velice slabým signálem chůviček. Dále to byla rodinná párty, kde mumin nic nerozbil a zakonečeno to bylo Silvestrem na chalupě s Antonínem a Mikem, což byl vůbec nejtěžší výlet. (Mezitím určitě proběhly nějaký jiný vyobčení z normálního provozu, ale tohle byly největší výjimky)

Mumin oslavil první narozeniny a proběhlo setkání mých a Lukových rodičů. Dopadlo to přesně tak chladně a blbě, jak jsme očekávali.

Došla jsem do stádia takové hluboké skepse, deprese a zoufalosti, že jsem apaticky přihlížela svému životu a dokázala se po delší době boleti rozejít s Lukem.

Díky rozchodu jsem ppoznala hodně vnitřních pochodů a hnusů v Lukovi i v sobě, podzim se nesl ve velké bolesti a samotě.
Až přišel vnitřní smír s tím, že konečně jednám srdcem bez ohledu na to, co mi říkají ostatní a co kdo chce.

Dojela jsem svou setrvačnou cestu fyzického sebepoškozování - zhubla jsem asi 7 kg za měsíc, protože jsem neměla chuť na jídlo, pila jsem často pivo a kouřila. Začaly se mi projevovat reálné fyzické neduhy a choroby. Tento stav byl natolik intenzivní, že už dál nemám potřebu pokračovat.

Poznala jsem Antonína, se kterým je mi dobře, ale poprvé v životě nemám potřebu se na něj jako na muže vázat a užívám si pouze chvil, které mi nabízí a v mnohém s ním překračuju dřívější zažité vzorce.

Zhroutily se mi všechny jistoty, sny a představy o mém následujícím životě s Lukem. A přijala jsem to.





Do dalšího roku si přeju jen vytrvalost v započaté cestě...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.