O přípravě...

29. ledna 2018 v 23:52 |  Bez logiky věci
Kdybych se uměla dopředu připravovat na cokoliv v životě... bylo by to přínosný pro všechny okolo i pro mě.
Bože, jak bych se chtěla umět připravovat opravdu dopředu...

S oblibou tvrdím, že jsem v učení nejvýkonnější těsně před testem/deadlinem. Jo, to je velký zjištění po letech, kdy jsem se nutila do učení ve velkým předstihu a málem mě z toho kleplo. S učením to ještě jde. Špatný je, že s ničím jiným to v předstihu taky neumím. Nedokážu hledět dál do budoucna, kde by se nějaká moje činnost z tohoto okamžiku měla promítnout. Proto si teď prostě nedám cviky na břicho, protože v nejbližší době se nikde svlíkat nebudu a aktuální to bude s příchodem vedra, kdy si samozřejmě začnu nadávat, proč jsem už v tom lednu necvičila. Není to úplně ideální vlastnost, ale zároveň je to určitě vlastnost tvárná.
Jsou ale situace, kdy se přistihnu, že ten přesah do budoucna v hlavě vidím a velice minimalisticky mě to motivuje. Třeba o Vánocích, když mi přišlo první hodnocení ze superskvělýho studia, který mě baví... bylo to F za esej (!)... F... za v podstatě slohovou práci, ve kterých jsem byla vždycky hvězda. V tu chvíli jsem propadla hysterii a panické úzkosti, že na vysokou školu prostě nemám už ani jednu mozkovou buňku, všechny jsem je vykojila a zničila intelektuální pasivitou. Pak mi v hlavě začaly poklidně skákat ty výhody titulu a možnosti uplatnění a tak. A jedu dál.
Stejně tak už velice aktivně (skoro asi tak každej večer, když je rozumnější učit se) dělám plány na čas muminovy předškolní docházky, protože to prostě nechci nechat jen tak, nechci to pasivně posrat. Zvažuju všechny možný místa, scénáře, možnosti, opět musím teď dělat nějaký kroky k tomu, aby to za dva roky nějak mohlo možná být.
V zásadních věcech to teda asi funguje a připravuju se dopředu.


V citových záležitostech se naopak nepřipravuju záměrně, protože to nejde.
Shodou okolností se mi v poslední době dostalo pod ruku dost článků a kapitol o různých karmických věcech/vztazích a zrcadlení ve vztazích. Dává mi to teď ohromnej smysl a taky to podňecuje mou pokoru vůči "bohu".
Teprve "před chvílí" se mi zbouraly daný představy o tom, jak se věci mají a jak se budou mít dál a teprve teď můžu hledat, co mi zrcadlil a zrcadlí vztah s Lukem. Luk to má střídavě nahoru a dolů a já jsem hrozně šťastná, když si spolu dokážeme pěkně povídat o dobrých věcech. Já se snažím nedávat mu žádný negativní emoce, protože až moc dobře vím, jak se může cítit a jaký on měl vzorce a zajetý představy.
Taky nevím, co se mi karma snaží říct tím, že mi zničehonic vyzná lásku Antonín, který vlastně doteď žil ve své racionální bublině, která ho chránila před hodně nepříjemnýma reáliema jeho života. Jako bych mu zase otevřela dveře do zahrady, který si sám zabednil. Neměla jsem to ale v plánu a stále se bavíme o velice volným pojetí vztahu, necítíme k sobě žádnou závislost ani očekávání a já jsem velice přibržděná, protože už nechci pouštět ty svoje zajetý vzorce do dalšího chlapa. V podstatě si to opravdu jen pěkně užívám. Užívám si i to, že třeba často nepotřebuju být s ním, i když na sebe máme jen velice málo času. Ze všeho toho jasně prosakuje silnej cit, kterej se patrně ukáže v pravé podobě až bude ta správná chvíle.
V pozadí toho totiž stále funguje nějaká bolest za Luka, jeho bolest, kterou já cítím a prožívám v každé chvíli s Antonínem.

Přesto se cítím... šťastně... sebejistě...

Všimla jsem si, že když mám nějakou palčivou otázku nerozhodnosti v hlavě, pořád zkoumám, přemýšlím, převaluju to ze strany na stranu. Potom to ze zoufalosti na chvíli vypnu a v zápětí najdu řešení nebo dobrou alternativu.
V některých otázkách to ale má zjevně trvat delší dobu, protože je hodně co převalovat v myšlenkách a citech.
Často se teď modlím.
A mám velice konkrétní a jasný přání a poděkování.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.