Únor 2018

Něco jako modlení...

7. února 2018 v 0:08 Bez logiky věci
Můj Bože...

Promiň mi, prosím, že jsem nevnímala, co mi radíš, že jsem ignorovala všechno, cos mi ukázal bez příkras. Odpusť mi, že jsem tak zaníceně lhala sama sobě, až to odnesli i mí blízcí.

Jak jen můžu s čistým svědomím tvrdit, že ty zkraty mezi mnou a Lukem nebyly do začátku, když to mám všechno zapsaný tady na blogu. Ty stejný zoufalosti probíhaly už po několika měsících a já to považovala za svou vlastní chybu a nemoc.
Takže ano. Od začátku jsem věděla, že Luk v nouzi nepřijde, nepřehodnotí nic v ten zásadní moment a že ho nijak nedonutím naslouchat a konat.
Až teď vím, že ho donutil rozchod. A teď se nutí dál sám.

Bože, promiň, že tak zaslepeně jdu a neberu ohledy na to, co mi sypeš pod nohy. Někdy dopředu tuším, do čeho asi šlápnu, ale neuvěřím, dokud se v tom nerozmáznu... jako blbec...

Přesto věřím, že stále víc věřím.