Jsem tu...

9. června 2018 v 11:16
Dlouhá pauza, nojo...

Tak možná proto, že zažívám zajímavý momenty (spíš to jsou malinký momentíčky), možná proto, že jsem si se Strigou před tetováním dlouho povídala o vztazích s rodinou a dost mě to vyvedlo z míry, možná pro to, že mumin hodně roste a vyvíjí se a sám od sebe začal říkat "pjosím, mami" a "dekuji, mami" a "maminko, vypadáš smutnije", možná proto, že s Antonínem cítím ve všem velkej klid a že mám pořád vize, jak se řídit jenom sama sebou, možná proto, že mumin odjel do Chorvatska a já zažívám po dvou letech tolik volna, že nervózně chodím po prázdným bytě... pro to všechno teď myslím, že musím rozvíjet sebe, svoje utlumený snahy opravdu žít a nepřežívat a taky o tom psát, abych měla záznamy.

Někdy dlouhý ticho znamená, že hodně žiju a ani není čas se v tom teoreticky patlat. Někdy - jako teď - to znamená, že spíš nežiju, přežívám, čekám, jsem apatická a mám ve všem chaos, přičemž musím nějak prakticky fungovat. Jsou tam světlý chvilky, ale celkově se v tom žití spíš jen matlám sem a tam.

Mám nějaký témata, o kterých se třeba rozepíšu.

- tetování
- stylový poznávání sebe
- "porucha" života
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.