close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Podivnej smutek

25. září 2018 v 20:39 |  (Do)léčení...
Bylo ráno. Nebo brzký dopoledne. Seděla jsem na židli u kuchyňskýho stolu, na straně kde obvykle nesedávám a dala jsem si nohy na stůl. Dveře od balkónu se zacvakly a přes okno bylo slyšet šochtání zapalovačů a dva hlasy v družným drbajícím hovoru. Takový ty běžný balkónový plky o životě. Dýchala jsem pomalu a do ruky zcela automaticky vzala mobil, otevřela sociální síť a palcem sjela po obrazovce, aniž bych očima vnímala, co za životy se mi v ruce roluje. Pohyb se zastavil na jedné jediné informaci... že jedna taková Jantar umřela. A já zcela nekontrolovaně vypustila z pusy zoufalý "to ne..."
Ani nevím, proč mě ranilo na srdci, že nějaká cizí máma umřela. Neznaly jsme se jinak než srkze nějaký řádky na internetu, který zapadaly mezi podobnýma řádkama od jiných lidí.
Přesto to pořád nějak podivně bolí.

Jantar.

.
.
.

Je mi z toho strašně smutno.
.
.
.

Šla jsem dneska s úplně zmrzlýma rukama po tiché ulici, vezla kočár bez mumina, kterej se někde rochnil opodál v listí.
Na malinkou chvíli mě napadlo být nevrlá, že je mi zima a že mě ten mumin zdržuje a chce mě určitě zničit.
Pak jsem se na něj podívala očima úplně zdravé mámy, která má jen podělaný zmrzlý ruce a vůbec nemusí umírat a mizet svýmu dítku před očima. Dítku, který by si na ni v tomhle věku nemuselo ani pamatovat.
 


Komentáře

1 Banalite Banalite | 10. dubna 2019 v 15:33 | Reagovat

Kontroluju tě každý den a pořád nic nového. Napiš zas něco :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.