close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

To horký a zavařený léto...

4. září 2018 v 16:40 |  Životní smetiště
Mám pocit, že zhruba od letošních Colours of Ostrava se mi dějou věci... docela zajímavá změť věcí, který jen rychle přebírám a snažím se jet do svýho středu a uvědomovat si, o co vesmíru jde...
Chtěla bych to zachytit přesněji, ale nemám žádnej systém, kalendář, diář a asi už pro ty souvislosti zase nějakej zápisník zřídím.

CoO s Antonínem byl velikej odpočinek plnej hudby. Nic tam nebylo plánovaný, jen jsem si užívala deště, plynutí a náhodných kapel. WWW mě dostaly snad nejvíc, Aurora zcela nečekaně nahradila smutek z omluvenky London Grammar a Zvíře jménem podzim dle očekávání tnulo hluboko. Jedním z výsledku téhle 'dovolené' bez mumina bylo přijetí svých krátkých vlasů v kudrnaté podobě... to je sakra výsledek po těch letech vylepšování sebevědomí...

.

Krátce po Colours se stala zvláštní věc. Potkali jsme se s Lukem zcela smířeně v obýváku a vykládali o svých životech. Pak se pustily Satelity a "obleč si tepláky, budeme pomalu tančit a dál nic...", v tom tanci jsme si poplakali, odpustilli a byl to pro mě dost zásadní okamžik.
O pár dní později jsem se zasekla v posteli těsně před velkou chybou, ke které se schylovalo. Zasekla jsem se přesně za 5 minut 12 a nebylo dobře ani mně ani Lukovi.
Iracionální bestie a chorá müsl v jednom opět na scéně.
.
Celou cestu autobusem jsem měla takový pnutí, že jsem krátce po vystoupení ruku v ruce s Antonínem řekla, co se s Lukem (ne)stalo. Mučivý ticho trvalo dlouho, ale poprvé v životě jsem si zažila něco, co se nebojím nazvat opravdovou vyrovnaností a láskou ze strany chlapa, protože nepadaly žádný vyčítavý slova, žádnej jed nebo odsouzení. Prostě to jen bylo.
.
Od té chvíle jsem začínala vnímat, že mám Antonína tak moc ráda, že mu tohle nemůžu dělat.
Na party s jeho super rodinou a přáteli padla poprvé možnost se k němu i s muminem nastěhovat. Možnost bydlet brzy s člověkem, co mi může tolik nabídnout mě na začátku ani nenapadla.
Stejně jako jsme se bavili o svatbách, dětech a reálných představách společnýho života.
Představa takovýho plynutí mě lákala hodně kvůli muminovi, vůči kterýmu se stále chovám jako kráva matka, co si neví rady a tyhle změny by mohly dobře pozitivně zapůsobit.
.
O záměru se stěhováním jsem řekla Lukovi i Muše, což byly největší mezníky. Víceméně to bylo přijato bez větších průtahů. Takže mi nezbylo se vážně zeptat sama sebe, jestli tohle je ta cesta...
.
V levým prsu jsem nahmatala podezřelou tvrdou bulku a s Antonínem jsme měli docela zásadní rozhovor o důvěře.
.
Zcela nečekaně na mě vyskočila možnost dělat externistu na Lipce a tak jsem se ozvala.
.
Na svatbě Luboška jsem se utvrdila v tom, že nesnáším alkoholiky a taky i lidi, co nemají žádnou alkoholovou stopku. Antonína jsem naložila do taxíku a upadla jsem do deprese.
.
Byla jsem dobrovolně po asi 8 letech u zubařky, která mi našla po těch letech blití jen jeden kaz a mám svou první plombu. Ačkoliv jsem se bála skoro víc než na porodní sesli, přežila jsem to a pak jsem si s umrtvenou pusou uhájila pozici na Lipce.
.
Zažila jsem dlouhý dny plný horka a sebenenávisti kvůli tomu, jak mizerná jsem matka.
.
Přijel Luk, ukázalo se, že v prsu je pouze mizící cysta a s Antonínem přišla pauza pro mou absolutní rozervanost.
.
Moje sestra se vdala a celou svatbu jsme strávili s Lukem a muminem jako krásně fungující jednotka. Později jsme už pouze pili tancovali s Lukem. Celá rodina byla přesvědčená, že jsme stále/opět spolu.
.
Celý dny jsem zvažovala, co udělat s city, který pořád haprujou u Luka a Luk toto dilema vyřešil, když se náhle večer i přes značnou únavu a kocovinu vyfešákoval a jel za svou novou ženou L.
Dva dny předtím jsme stáli u piva a zcel otevřeně bavili i o L., o Antonínovi. Luk v zápalu povídání krátce popsal, jak se romanticky scukl s L. při flašce chlastu a koncertu Zvířete a mně se zcela nekontrolovatelně zalily oči slzama, přestože jsem vůči L. do té chvíle nepociťovala žádnou zášť ani žárlivost.
.
S Antonínem jsme se praktickky rozešli, přestože se máme tak rádi...

.
.
.

Dnešní stav je takovej, že chci být sama, poprvé pociťuju dost zlosti vůči Lukoci, poprvé mi nevadí ho nebránit, nechápat, ale prostě jen vnímat, co mi z jeho strany ubližovalo a ubližuje, pociťuju lítost vůči Antonínovi, se kterým to mohlo mít a možná ještě bude mít potenciál, ale prvně musím dát sama sobě prostor. Přestat hnít a trochu obnovit vnímání své hodnoty.
Hrozně mi chybí nějaká kreativní, ideálně hudební aktivita a stále mám ty nepravděpodobný sny a přání jako... že s Evžou Kyšperským budeme nejlepší kamarádi a budeme si spolu povídat při poslechu vinylů nebo že budu moct někdy obejmout Kubu Königa za všechnu jeho tvorbu, kterou kdy hodil do světa a pak se mnou nahraje pár dokonalých melancholických písní.
Taky mám reálný přání...přestat být tak labilní (reálný? Fakt?) a trochu opravdově žít, dokázat, aby mumina vzali do Waldorfské školky nebo abych měla takovou práci, abych mohla platit nějakou školku lesní. Abych našla uplatnění s dětma, aby mě třeba vybrali jako možnou lektorku Hypnoporodu (protože už se uzavřely přihlášky a já sice nevím, z čeho bych to zaplatila, ale šla jsem do toho stejně)
Chtěla bych dodělat tuhle školu s nějakým hmatatelným výstupem ve svým životě a chtěla bych zpívat.
Jo.

Fakt náročný léto.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.